close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

FF - Horor? 10.díl

3. září 2007 v 12:48 | ♥Lenny♥ |  Horor?
Napsala : Kanife
.
.
Tomovi se zdáli celou noc děsivé sny. Chvíli se mu zdálo, že padá do propasti, chvíli zase chtěl běžet a utéct před někým, kdo ho honil, ale nemohl, jelikož mu to nešlo, pořád stál na místě. V posteli sebou strašně házel, z jedné strany na druhou, se dívím, že to Billa nevzbudilo. Bylo mi ho líto, tak jsme položila ruku na čelo. Přestal sebou házet. Druhou rukou jsme ho hladila po tváři, dokud se neprobudil. Pomalu otevíral oči. Když je úplně otevřel, tak se na mě chvíli díval, než mu došlo kdo jsem.
"Tak co, jaké se ti zdály sny, že sebou tak házíš?" Vyzvídala jsem.
"No nic moc, prostě takové normální-děsivé sny."
"Aha."
"Jak ses sem dostala?" Chtěl najednou vědět.
"To je tajemství, které ti nesmím říct," a vypláznu na něj jazyk. Tom začal dělat uraženého.
"Bacha ať nám nepraskneš, ty nafouklá bublino." A zaculím se na něj.
"Neboj se, neprasknu." A koukne na mě zlostným pohledem. "Fajn, tak když teda nepraskneš, tak mi můžeš odpovědět ještě na par otázek, že?"
"No záleží na tom, jaký ty otázky budou." A podezřívavě se na mě díval
"Určitě super,"a zakřením se.
"Tak spusť," dovolí mi Tom.
"OK, tak já jdu na to."
"Ještě počkej," zarazí mě najednou.
"A to jako proč?" Nechápu.
"Musím se na ty tvoje otázky pohodlně usadit, víš," řekne a odkryje ze sebe peřinu a posadí se, do téhle chvíle totiž ležel. Kupodivu zjistím že na sobě nemá nic než pyžamové kalhoty.
Chvilinku na něj hledím.
"Co je?" zeptá se a začne se na sebe koukat, jestli na něm je něco divného.
"Nic, v pohodě, jen jsem se na tebe zadívala." Řeknu a otočím hlavu směrem k oknu.
"Krásně tam svítí měsíc, že?"
"Odkdy ty si taková romantická duše?" řekne a nedůvěřivě si mě měří pohledem.
"No co, i já mám někdy slabou chvilku." A točím se zpátky.
Sice vypadá že mi nevěří, ale tak neva, jeho smůla.
"Můžu se tě na něco zeptat?"
"No sice jsem se tě měla ptát já, ale tak neva. Můžeš se mě zeptat, ale nevím jestli ti odpovím," a odmlčím se.
"Ok. Budu s tím rizikem počítat."a zařenil se na mě.
"Fajn, tak spusť." A zhluboka se nadechnu.
"Proč si upírka?"
No přesně nějakou takovou otázku jsem čekala. "Protože moji rodiče jsou upíři, tak proto jsem i já."
"A proč jsou tvoji rodiče upíři." Ptá se dál.
"No zkus hádat, třeba na to přijdeš." Řeknu a protočím oči. "Bude to podobná odpověď jakou jsem ti dala předtím." A mrknu na něj.
"Aha, takže tvoji rodiče jsou upíři protože jejich rodiče byli upíři?"
"No tak částečně." Řeknu
"Jak částečně?"
"No taťka byl upír, ale mamka ne. Musel jí kousnout, ale ne tak aby ji zabil, ale aby ji proměnil v upíra. Aby spolu mohli být na věky, tak jak si přáli." Dokončím rozbor mé rodiny. Tom na mě jen kouká, ale rychle se vzpamatuje. "Chceš říct, že já jsem snad taky upír? Vždyť jsi mě přece kousla, ale nezabila." Říká s vykulenýma očima.
"Neboj, ty nejsi upír. Jenom jsem tě nakousla, což znamená …" nestihnu to dokončit
"Neříkej mi to, nechci to vědět." Skoro zařve Tom.
"Že jsi furt člověk," dokončím předchozí větu…
Kanife
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Seš tady? / Are you here?

YEAH :D click pls 100% (658)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.