Poslušně zakroutí hlavou v souhlasu ano, až se mu musím začít smát. Je tak roztomilý, jak tam stojí a drží se za pusu. Vtom uslyším dupot na schodech. Georg běží dolů. "Tome, proč stojíš u té zdi?" říká a probíhá kolem něj. Tom se na něj jen podívá, a pak se koukne na mě. Pořád tam stojím ve stínu, takže mě nejde moc vidět. Georg jde směrem do kuchyně, tam otevře ledničku a pije studený džus, přímo z krabice. "To by si neměl dělat, víš kolik se takhle přenáší bakterii?" řeknu. Georg přestane pít a řekne: " Tome nic proti, ale já myslel, že už máš mutaci za sebou." A jde k Tomovi. "Ale ty to na mě nikomu neřekneš, že ne?" Tom jen zavrtí záporně hlavou. "Dík." Řekne vesele a odkráčí zase po schodech zpět do pokoje. Chvíli pak s Tomem stojíme a koukáme na sebe.
Pak se kouknu na hodiny, které mají nad dveřmi, jsou 3 hodiny ráno. "No nic, budu se s tebou muset rozloučit. Začíná se mi chtít spát." A zívnu. "No taky bych měl jít spát." Řekne trochu kostrbatě, neboť ho ten jazyk ještě bolel.
"Fajn, tak ahoj, uvidíme se třeba zítra." A vypláznu na něj jazyk.
Najednou Tom otevře oči. Nikdo nikde není, jen okno otevřené a záclona, která vlaje ve větru. Tom zjistí že sedí na zemi opřený o zeď. Tak vstane a jde zavřít to okno. Když to udělá jde se rychle osprchovat, a pak rychle nahoru do své postele. Když otevře dveře, uvidí Billa, jak spí, ale ve tváři má přemýšlivý výraz. Tom se jen usměje a lehne si do postele.
Další den je probudí bouřka. Hned od rána je venku černo a všude lítají blesky. Najednou hrozně zahřmí. Toma to probudí, ale Bill spí spokojeně dál. Tom jen zakroutí hlavou nad tím, jaký má tvrdý spánek. Vstane z postele a jde se obléct. Pak jde dolů do kuchyně. Zjistí, že ještě Gustava bouřka probudila. "Dobré ránko." Řekne Gustav vesele. "Ahoj," řekne Tom a jde si nabrat cerealie, co mají na snídani. Sedne si vedle Gustava, ale tak aby viděl z okna. Blesky protínají oblohu, najednou se dva blesky srazí. Vznikne z toho ohromná záře. Vzápetí na to zahřmí tak, že kluci mají pocit, že ten barák musí spadnout. Gustav s Tomem se na sebe jen podívají.
Tom pak pokračuje ve své snídani a nevěnuje Gustavovi dál pozornost, dokud ho nekopne pod stolem. "Auu, co děláš?" vyjede na něj Tom a koukne se na něj. Gustav má ve tváři výraz jako by viděl před sebou ducha. Tom na něj chvíli kouká, bojí se totiž otočit ke dveřím, kam míří Gustavův pohled. Nakonec si ale dodá odvahy a otočí se. Ve dveřích stojí vysoká postava, která je zahalená stínem.Vlasy té postavě trčí na všechny strany a oblečení které má sobě na ni trochu visí. Oba na ni jen hledí. Postava tam chvilku stojí. Pak se otočí směrem k nim a udělá pár kroků. "Stůj!" zakřičí Gustav, který se mezitím zvedl. Postava se zastaví a hlavu má otočenou směrem k nim, ale do tváře jí vidět není. "Jestli se ještě přiblížíš, tak ti tu lžičku, co mám v ruce vrazím mezi žebra." Žačne vyhrožovat Gustav.
"Ty si blb, proč bys to dělal? Myslíš snad že ti jdu sníst snídaní bo co?" řekne postava Billovým hlasem. "To si ty Bille?" řekne překvapeně Gustav a lžičku co měl připravenou k boji sklopí. "No jsem to já, kdo jiný by to asi měl být?" řekne ironicky. "No já myslel, že si duch, či něco takového." Řekne omluvně Gustav a sedne si zpět aby mohl dojíst snídani. Bill stojí u lednice a nalívá si mlíko: "A myslíš že by na ducha stačila ta lžička, co si mi ji chtěl vrazit mezi žebra?"zeptá se ho. Za Gustava, ale odpoví Tom: "Já myslím že by ta lžička nestačila, bo by tím duchem prošla, ne?"
"No já právě nevím," řekne Bill a začne rozvíjet tohle téma "já myslím, že by na něj nefungovalo nic. Na upíry je česnek, kříž a svěcená voda, ale co je proti duchům?"
Kanife
