Napsala: Kanife
.
.
Pořád se na něj dívám, ale čím víc se přibližuje, tím víc se mi rozmazává. Nakonec musím zavřít oči. Furt přemýšlím, jestli uhnout nebo ne. Cítím jeho rty těsně u svojich.
"Počkej." Prolomím ticho.
"Na co?" Nechápe. Oddálím od něj svou hlavu. Chvíli na něj koukám.Zatím jsem si nikdy nevšimla že má tak hnědé oči. "Máš celkem pěkné oči, víš to?"
Tom se začne smát a mě se uleví že se tím ode mě ještě o trochu oddálil nebo nevím jak by to dopadlo. No asi nejspíš tak, že bych ho kousla.
"To bylo všechno co si mi chtěla říct?" Diví se ještě se smíchem.
"No jasně, to bylo všechno." Řeknu a kouknu se z okna. "Ne, to nebylo kvůli toho," řekne najednou. Prudce se na něj otočím. Jak to jako myslí? Umí mi snad číst myšlenky nebo co?
"Ne? A tak kvůli čeho to bylo?" a nasadím svůj obvyklý ironický výraz.
"No myslím, že to bylo kvůli …" a svou myšlenku nedokonči protože v pokoji se najednou rožne. Jeho oči to úplně oslepí. Jelikož předtím bylo v pokoji pološero. Jakmile si na světlo zvykne rozhlídne se po pokoji, ale ona nikde není. "Sakra, proč vždycky v tu nejnevhodnější chvíli zmizí." Zakleje si pro sebe Tom. Vtom se do místnosti vřítí rozveselený Gustav a rozespalý Georg. Za nimi pak kluše David a něco jim vysvětluje. "Kde je Bill?" Podiví se.
"No Bill je asi ve svém pokoji, já pro něj dojdu," řekne rychle Tom, jelikož se chce z té společnosti ještě na chvilku vytratit. Pomalu jde po schodech nahoru do jejich pokoje. Tam najde Billa s baterkou, tužkou a papírem, jak na něj zapisuje text. "Už si můžeš rožnout. Elektřina už zase funguje."
"Tak to jsem rád, už mě z té baterky bolely oči," a jde rožnout. "Ale budeš toho už muset nechat, jdem totiž zase natáčet," řekne Tom a otočí se, že už půjde zase dolů. Bill ho následuje. "Tak jak sis popovídal s tou tvou upírkou?" zeptá se Bill.
"A jo celkem to šlo, jen mi zase zmizela a nestačila mi ani odpovědět." Řekne trochu smutně. "Jinak si v pořádku?" Vypálí na něj další otázku Bill. Tom se zarazí a koukne na něj. "Jak v pořádku?" zeptá se nechápavě. "No jako jestli si celý nebo tě kus někde chybí nebo jsi zase někde prokousnutý," upřesní svou otázku.
"Jo takhle. No jsem v pořádku, nikde mi nic nechybí, ani nejsem pokousaný."
"Tak to jsem rád. Nevím totiž jak by mamka přežila další tvůj piersing. Stačí tohle překvapení." A koukne se mu na ret. "Jak ji to vlastně chceš vysvětlit? Doufám že ji nechceš říct že tě pokousala upírka? Věř mi, tomu by neuvěřila." Řekne Bill a ve tváři má zkušený výraz. "Tak tohle je mi jasné, zase tak blbý nejsem, nemyslíš?" zeptá se trochu dotčeně Tom. "No víš jak, jeden nikdy neví."
Tom po něm šlehne smrtícím pohledem. "Dobře uklidni se." Začne ho uklidňovat Bill. "Tak co jí teda řekneš," dotírá furt. Mezitím však došli ke studiu. "Nevím co jí řeknu a teď už toho nech ať jsi schopný zpívat. Dneska nemám náladu jednu písničku natáčet 50x." zavrčí na něj Tom. "No jo furt, copak já za to můžu že mi to občas nevyjde jak by mělo?" položí Bill otázku, na kterou však nedostane odpověď.
Kluci celé odpoledne nahrají a jde jim to celkem dobře. Celkem se u toho i dobře baví. David je z nich nadšený, že jim to jde tahle dobře. Kolem půl 6 jim už dá pokoj a kluci jsou rádi, že mají další nahrávací den za sebou. "Myslím, že to album bude dobré." Říká nahlas Bill. "No ještě aby nebylo, když na něm takhle dřeme," odpoví mu Georg. Všichni se pak odeberou do kuchyně kde mají nachystanou večeři. Rychle jí sní, protože jsou všichni unavení a těší se do postele …
Kanife