Trochu straší rozhovor, ale snad to neva...
Přeložila Evule pro http://tokio-hotel-de.blog.cz/ sry x)
Tokio Hotel frontmani Bill a Tom Kaulitzovi nemají ještě 18, mohli ale sesbírat již důležité hudební ocenění. Také pro rok 2007 Magdeburčani zase hodně udělali: Nejdříve vydali svoji druhou desku "Zimmer 483", následně měl byl uveřejněný jejich anglicky mluvící debut u mindem Label Interscope. V Berlíně hovoříme s překvapivě dospělou tennie kapelou, která nemá žádný strach před mezinárodní kariérou.
Od vaší debutové desky před dvěma roky, máte mnoho nových zkušeností a jistě jste se taky hodně naučili. Je vaše nové album raději lehce "pochmurné"?
Tom Kaulitz: Lehce pochmurné v hlase, že jsme při prvním albu ještě vůbec nevěděli, jak všechno funguje. Nahrávání se samo sebou nějak velkolepě nezměnilo, přičemž při náročných songách se zdokonalujeme. Dohromady jsme mohli sesbírat zkušenosti, které budou u naši nové desky velmi dobře použity.
Tom Kaulitz: Lehce pochmurné v hlase, že jsme při prvním albu ještě vůbec nevěděli, jak všechno funguje. Nahrávání se samo sebou nějak velkolepě nezměnilo, přičemž při náročných songách se zdokonalujeme. Dohromady jsme mohli sesbírat zkušenosti, které budou u naši nové desky velmi dobře použity.
Na čem je to teďka obzvlášť postavené?
Bill Kaulitz: Na kytarách a rockové hudbě - ale my jsme chtěli mít zase bezpodmínečně nějakou skvělou melodii a ne písničky, které jsou přes sebe. Nové písně mám velmi rád.
Bill Kaulitz: Na kytarách a rockové hudbě - ale my jsme chtěli mít zase bezpodmínečně nějakou skvělou melodii a ne písničky, které jsou přes sebe. Nové písně mám velmi rád.
Jak vznikají vaše songy?
Bill Kaulitz: Někdy je to tak, že dostanu nápad na melodii a poprosím Toma, aby udělal aranžmá na kytaru. Potom společně sedíme s našimi producenty a pilujeme to tak dlouho, dokud to nebude dobré. Přičemž jsou tentokrát u toho i songy, které jsme já a Tom zcela sami udělali.
Bill Kaulitz: Někdy je to tak, že dostanu nápad na melodii a poprosím Toma, aby udělal aranžmá na kytaru. Potom společně sedíme s našimi producenty a pilujeme to tak dlouho, dokud to nebude dobré. Přičemž jsou tentokrát u toho i songy, které jsme já a Tom zcela sami udělali.
Vždycky bylo potvrzeno, že hudba má u tennie kapel malý význam. Co na to říkate?
Bill Kaulitz: Shledávám hudbu docela důležitou. Lidi, co to řeknou, by se měli připomenout dobu, kdy byli mladí. Vždycky jsem byl fanoušek hudby. Samozřejmě hraje také velkou roli osoba.
Tom Kaulitz: Právě protože jsme ještě tak mladí, musíme se také hudebně osvědčit. Jinak zůstaneš na dlouhé cestě. Mnoho lidí u nás podceňuje živé hraní. Přitom to je to pro nás to nejdůležitější. Když jsme společně na podiu, vzniká taková zvláštní energie. Velká podia, jako je např. "Arena of Pop" v Mannheimu byla pro nás nejdříve návykově potřebná, protože se tam stálo od sebe ale prostřednictvím publika jsme potom zase cítili totální motivaci.
Bill Kaulitz: Shledávám hudbu docela důležitou. Lidi, co to řeknou, by se měli připomenout dobu, kdy byli mladí. Vždycky jsem byl fanoušek hudby. Samozřejmě hraje také velkou roli osoba.
Tom Kaulitz: Právě protože jsme ještě tak mladí, musíme se také hudebně osvědčit. Jinak zůstaneš na dlouhé cestě. Mnoho lidí u nás podceňuje živé hraní. Přitom to je to pro nás to nejdůležitější. Když jsme společně na podiu, vzniká taková zvláštní energie. Velká podia, jako je např. "Arena of Pop" v Mannheimu byla pro nás nejdříve návykově potřebná, protože se tam stálo od sebe ale prostřednictvím publika jsme potom zase cítili totální motivaci.
Nové album se jmenuje "Zimmer 483". Existuje skutečně tenhle pokoj a jaký má pro vás význam?
Tom Kaulitz: Tenhle pokoj se nachází ve Fince ve Španělsku. Byly jsme tam minulý rok na dovolené. Byl to skutečně náčrtek domu. Původně jsme si tam chtěli jít zaplavat, ale potom jsem se raději vzali velký pokoj se zkušebnou. Proto se teď jmenuje deska "Zimmer 483".
Tom Kaulitz: Tenhle pokoj se nachází ve Fince ve Španělsku. Byly jsme tam minulý rok na dovolené. Byl to skutečně náčrtek domu. Původně jsme si tam chtěli jít zaplavat, ale potom jsem se raději vzali velký pokoj se zkušebnou. Proto se teď jmenuje deska "Zimmer 483".
Ve "Wir sterben niemals aus" vyprávíte o smrti. Není na to ještě brzy?
Bill Kaulitz: To bývá často podceňované. Vím od přátel, že lidé mého věku a částečně ještě mladší, často myslí na smrt. Věřím, že je to důležité, aby jste si sedli k sobě, je jedno, jak jste staří. Měli byste mít prostě svoje představy o smrti. Já jsem toho názoru, že člověk za sebou něco zanechá.
Bill Kaulitz: To bývá často podceňované. Vím od přátel, že lidé mého věku a částečně ještě mladší, často myslí na smrt. Věřím, že je to důležité, aby jste si sedli k sobě, je jedno, jak jste staří. Měli byste mít prostě svoje představy o smrti. Já jsem toho názoru, že člověk za sebou něco zanechá.
Pro vás vypadá svět nadmíru růžově. Jak přicházíte na tak pochmurné texty?
Bill Kaulitz: Právě kvůli úspěchu jsem si vědomi, že existují také jiné stránky. Nežijeme ale v růžovém světě, ve kterém vidíme jenom báječné věci. Běžíme s otevřenými očima skrz okolí a dokonce i my máme problémy. Temnější je to také kvůli tomu, že můj hlas je prostě a jednoduše hlubší. Při prvním albu mi bylo 13, teď mám 17.
Bill Kaulitz: Právě kvůli úspěchu jsem si vědomi, že existují také jiné stránky. Nežijeme ale v růžovém světě, ve kterém vidíme jenom báječné věci. Běžíme s otevřenými očima skrz okolí a dokonce i my máme problémy. Temnější je to také kvůli tomu, že můj hlas je prostě a jednoduše hlubší. Při prvním albu mi bylo 13, teď mám 17.
1.září budete plnoletí. Těšíte se už na tento den?
Tom Kaulitz: Jo, protože konečně budu smět řídit auto. Na to se strašně těším. Doposud si musím brát taxi nebo poprosit rodiče. 18 je optimální věk. Od tohoto okamžiku může čas klidně zůstat zastavit.
Tom Kaulitz: Jo, protože konečně budu smět řídit auto. Na to se strašně těším. Doposud si musím brát taxi nebo poprosit rodiče. 18 je optimální věk. Od tohoto okamžiku může čas klidně zůstat zastavit.
Jak důležitý je kontakt s fanoušky?
Tom Kaulitz: Jsou takoví fanoušci, kteří nám píšou své zamilované příběhy. Při tom jsme zjistili, že je hodně dětí, kterým se špatně vede. Jako veřejné osoby máme možnost na takové věci upozornit, a lidé se jednoduše nad tím pozastaví. Proto je song "Vergessene Kinder".
Tom Kaulitz: Jsou takoví fanoušci, kteří nám píšou své zamilované příběhy. Při tom jsme zjistili, že je hodně dětí, kterým se špatně vede. Jako veřejné osoby máme možnost na takové věci upozornit, a lidé se jednoduše nad tím pozastaví. Proto je song "Vergessene Kinder".
Jaká by byla ta nejtěžší překážka, před kterou jste byli doposud postaveni?
Bill Kaulitz: Nejtěžší bylo, poslouchat na začátku furt ty řeči jako: "Ti jsou ale ještě děti. Ti vůbec neví, jak se to všechno dělá." Chvílemi jsem to nemohl vystát.
Bill Kaulitz: Nejtěžší bylo, poslouchat na začátku furt ty řeči jako: "Ti jsou ale ještě děti. Ti vůbec neví, jak se to všechno dělá." Chvílemi jsem to nemohl vystát.
S vašimi německými songy jste dokonce pokořili francouzskou Top Ten. Něco takového se nepodařilo ani samotným Rammstein.
Bill Kaulitz: Velmi nás to těší. Fanoušci dělají skutečně tvrdou práci a překládají naše songy slovo od slova. Aby měli ale skutečně všichni možnost nám rozumět, vydáme teď anglickou desku.
Bill Kaulitz: Velmi nás to těší. Fanoušci dělají skutečně tvrdou práci a překládají naše songy slovo od slova. Aby měli ale skutečně všichni možnost nám rozumět, vydáme teď anglickou desku.
Vaše anglické album by mělo vyjít ještě v tomto roce. Jsou anglické songy již hotové?
Bill Kaulitz: Jenom pár. Tu a tam na tom děláme, když je trochu času. Jsou to všechny známé songy v anglickém překladu. Obtíž u toho je, že tam zní mateřština.
Bill Kaulitz: Jenom pár. Tu a tam na tom děláme, když je trochu času. Jsou to všechny známé songy v anglickém překladu. Obtíž u toho je, že tam zní mateřština.
Nemáte žádný strach z Anglie nebo Ameriky, kde to má osobně těžké Robbie Williams?
Bill Kaulitz: Nee, vůbec ne. Francie je taky těžká na pokoření trhu. Tam je v hitparádách 70% národních umělců. Ti nechávají sotva proplout národní umělce, přitom my ale nejsem národní kapela. Měli by jsme také nějaký dny jet do Anglie nebo Ameriky, ale nechceme přitom ztratit. Buď se to lidem bude líbit nebo ne. V každém případě budeme vždycky dělat hudbu v Německu.
Bill Kaulitz: Nee, vůbec ne. Francie je taky těžká na pokoření trhu. Tam je v hitparádách 70% národních umělců. Ti nechávají sotva proplout národní umělce, přitom my ale nejsem národní kapela. Měli by jsme také nějaký dny jet do Anglie nebo Ameriky, ale nechceme přitom ztratit. Buď se to lidem bude líbit nebo ne. V každém případě budeme vždycky dělat hudbu v Německu.
Komu osobně fandíte?
Bill Kaulitz: Už do šesti let jsem fanoušek Neny. Měl jsem to štěstí, také smět s ní pracovat. Existuje hodně rockových kapel, které shledávám totálně skvělými, jako například Green Day a Rolling Stones. Kdo by se rád nechtěl v životě setkat s nějakou legendou?
Bill Kaulitz: Už do šesti let jsem fanoušek Neny. Měl jsem to štěstí, také smět s ní pracovat. Existuje hodně rockových kapel, které shledávám totálně skvělými, jako například Green Day a Rolling Stones. Kdo by se rád nechtěl v životě setkat s nějakou legendou?
Co se může očekávat od vašeho budoucího turné?
Bill Kaulitz: Chceme definitivně přirazit a poprvé dostaneme naše vlastní podium. Protože chceme aby to bylo všechno gigantické a skvělé, jsme právě denně a noci v přípravách.
Bill Kaulitz: Chceme definitivně přirazit a poprvé dostaneme naše vlastní podium. Protože chceme aby to bylo všechno gigantické a skvělé, jsme právě denně a noci v přípravách.