close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Tom: Obdivuju Billa

12. března 2007 v 17:40 | Lenny |  Rozhovory s TH
Tom mluví o spolupráci ve skupině, svých obavách a jeho vztahu k Billovi.
Když tě někdo potká, zdáš se být dost v pohodě. Je něco, co tě děsí?
Jsem na mnoha místech, slyším hodně věcí a koneckonců... jsem jenom normální člověk, který se stále musí přizpůsobovat. Co mě děsí? Naprosto normální věci.. a ¨z těhlech věcí, ve kterých nejsem dobrý, jsem opravdu ve stresu. Cestování bylo pro nás opravdu velká změna. Předtím jsme viděli pouze Loitsche a nyní pravidelně cestujeme a jezdíme skoro kamkoli. Musel jsem si na to pouze zvyknout.
Jsou tvoji rodiče pořád tak starostliví, když čtou titulky v novinách?
Na začátku to tak bylo. Když něco četli, ptali se nás, co je na tom pravda. Ale potom jsme je vždy přesvědčili, že nic z toho není pravda, že to všechno jsou lži a potom už se víceméně uklidnili. Rodiče jsou vždycky starostliví ve všem, ale já si myslím, že je to zdravé a úplně normální. Navíc nás už to ani nevzrušuje, co je v novinách. Zavoláme jim a my jim všechno vysvětlíme, a je to úplně jiné než v bulváru. A navíc, kdyby něco bylo špatně, mí rodiče by to okamžitě věděli.
Jak zvládáš stres?
Pro mě je nejdůležitější věc, že v noci spím dobře. Když mi to čas dovolí, jdu do postele co nejdřív a spím tak dlouho, jak můžu. Když spím deset hodin, tak je to dobře, ale když spím třeba devatenáct hodin, tak je to ta nejlepší věc. Jinak rád se taky koupu v hotelu, to se cítím skvěle.
Taky musíte hrát o to, kdo vstává první?
No, hrajeme takovou hru...třeba když jsme ve studiu a pracujeme, protože je tam jenom jedna koupelna. Kdo je poslední v koupelně, tak se může koupat dýl než zbytek. Dnes jsme například hráli hru, kdo bude zítra první v koupelně. A kdo to řekne první, tak ten půjde poslední a bude vítěz. Potom řeknu třebá já, kdy půjdu, a tak to pokračuje. Jinak Gustav většinou jde jako první, protože už je v sedm hodin vzhůru.
Někdy je Bill jako frontman ve větším stresu než ty. Máš o něj strach?
Tak daleko to ještě nedošlo, protože jsme tak moc rozdělení nikdy nebyli. A tak dlouho, dokud spolu budeme koncertovat a půjdeme spolu všude a budeme dělat vzrušující věci spolu, tak se o nic nezajímáme. Takže tady vlastně zatím není čeho se obávat. Vím, že když má problém,hned mi to řekne, a i když jsme zrovna oddělení, tak to i tak víme. Když jsme byli malí, Bill strávil nějaký čas v nemocnici a to bylo poprvé, kdy jsme byli opravdu rozdělení. Byl to takový horor jezdit každý den do nemocnice.
Co na Billovi obdivuješ?
Má tolik energie na podiu nebo když jenom mluví. Jestli někdo někdy potkal Billa, tak byl pak pořád plný energie. Jenom v noci, když leží v posteli, je bez energie. Bill má hrozný podnět pro všechno, co dělá.
Bill řekl o sobě, že je citová osobnost. Jsi více rozumová osobnost?
Řídím se podle svého břicha, ale jestli nás někdo srovnává, tak může vidět, že Bill je opravdu citový a já spíš rozumový typ. On se víc vcítí do milostných pocitů. Bill se nikdy nepustí do vztahu, pokud si není jistý, že je zamilovaný. Já na tom takhle nejsem. V tomhle jsme fakt rozdílní.
Mluvíš o určitých věcech jenom s určitými lidmi ze skupiny?
Když je to o určitých věcech, jako třeba o čem jsem ze spaní žvanil, tak nejvíce mluvím s Georgem. Ale jestli mluvíme o něčem, co je v našich srdcích, tak mluvíme jako celá skupina. A dokonce i když jsem zamilovaný, tak to nedržím jenom u jedné osoby, ale ví to každý. Ale Bill a já si stále držíme ty hlavní věci jenom mezi sebou.
VELKÉ EVROPSKÉ TURNÉ 2007
S čím jsi nejvíc spokojen u turné?
S podiem. Na našem prvním turné jsme měli to obyčejné podium a nemuseli jsme ho tvořit. Nyní máme na naše turné vlastní podium. A je rozhodně velmi složitý. Měli jsme i takové skvělé nápady kolem mobilního podia, které stálo mimo zem a tak. Ale turné bude i tak vzrušující a máme stále tu podporu, kterou potřebujeme.
Je větší podium větší šancí pro vás?
Ano. Pro mě to byl větší problém, když bylo podium tak velké. Já jako kytarista mám hodně efektů. Ostatní si můžou běhat jak chtějí a Gustav si sedí na svém místě. Já stále mám - jak tomu říkáme - "stresující palubu", tam je většina efektů. Takže musím být v určitých částech písně na určitých místech, aby se provést určitý efekt a v tom případě musím utíkat.
Bojíš se, že někdy se něco provede špatně?
Tohle jsem měl i na minulém turné. Byly tam taky velká podia a musel jsem hodně utíkat. Takže jsem se rychle dost často potil, ale nicméně tam a tam musím být, aby se to vše zdařilo. Ale myslím, že se to tam taky zdá velmi kritické, protože jeden těžko uvidí nějaký efekt, když hraje sám na kytaru.
Máš nějaké vlastní názory kolem ochranky, kteří odstrkují fanynky?
Ano. Vlastně hrajeme ve velkých halách, a tam je risk, že se může něco stát, takže to musí být velmi naplánované. Náš bezpečnostní tým dostává přesné plány okolí hal a plány všeho, než to začne a taky jak lidé uklízí a jak všechno funguje. To je velmi důležité. Nic se nám nestane, ale stále hodně riskujeme.
Na kterou píseň se těšíš live?
Na "Wo sind eure Hände". To je taková "děkovná" píseň pro naše fanoušky. Napsali jsme tu píseň speciálně tak, že jsme všechny minulé chvilky dali dohromady do jednoho bodu, ve kterém jsme teď. Celý dlouhý den někde jsme, vždycky cestujeme, dáváme interview, taky na nějakém udílení cen a nebo na nějakém Gala večeru. Ale nás na tomhle zajímá ze všeho jedna věc: muzika. Chceme dělat koncerty pro naše fanoušky v halách. A všechno to je v té písni. A ta muzika té písně je taky skvělá, takže se velmi moc těším na tuhle píseň.
Díváš se doopravdy na svoje fanoušky při koncertě?
Ano, můžete vidět rozhodně tolik lidí v prvních pěti až deseti řadách, záleží to na tom, jak daleko můžete vidět. V některých halách těžko rozeznáte lidi už na kraji.
Mluvíš se svými kolegy ze skupiny o nějakých roztomilých holkách z předních řad?
Samozřejmě. Když někoho zbystříme tak je to takové - "Georgu, tamhle je jedna blondýna, je velmi roztomilá." Většina z nich ale vidí jinou, která stojí mimo. Ale někdy jsou většina pro mě velmi rozeznatelná a Georg je stejně nevidí. Taky máme rozdílný vkus na holky. Nemůžu popsat Georgův typ holky, nemůžu ani popsat svůj vlastní. Když se na někoho podíváme, s kým bychom mohli být, tak jsou tam různé brunety, blondýny i černovlásky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.