ONE NIGHT IN TOKIO - filmovy dokument
přeložila DAda pro thth.blog.cz
BENNY/ šofer a ochranka/ : "Hala je vyprodána - 12 000 lidi! "
TOM: 12 000!? BILL: 12 000! áááááááááá /známy obrázek Billa s otvorenou pusou/
BILL před show: Musím říct, že sme před koncertem, hodně nervozni. Boleni žaludků, totálne rozrušení, je to horší a horší....
TOM : Ja začínam solo první , třesou se mi nohy , všichni ti lidé hledí na mne, tisíce . Bojím se, zda mi funguje kytara. Je to šílené do te doby, kdy začnu hrát . První ton ,všechno se prolomí a už to jde samo....
BILL : Husí kůži mívam často . Kluci začnou hrát , ja nastupuji později. A tak slyším ten křik, první tony . Je to neuvěřitelní.........a všechny tí světla...
GEORG : Když stojím na podiu , je to neopisatelný , dostávam se do jiního světa. Koncentruji se, vidím ještě pár plakátů a potom jednoducho hraju, nic nevnímam, stoupa adrenalin a zaplavuji mně obrovské pocity štěstí. Je to prostě užasný...
GUSTAV : Když sem na podiu,tak ja nevim, jsem předse jen člověk, je tu hala, kde čeka nejmín 5000 lidi a oslavují jen tebe, o tomhle jsem si nedovolil ani snít, upřimne....
Cesta do hotela po koncerte:
TOM : Jak daleko je do hotele , BENNY : - asi trištrte hodiny
TOM: To je ale dlouho.
Pred hotelem stoji holky - autogramiada
BILL: Kontakt s fans je někdy přirodzene těžký, ale věnujeme im hodně času, to musím říct.
Je to naroční a naši fans taky jsou nároční, neustále se chtějí fotit a podpisovat a vykladaj na to velkou námahu....
GUSTAV : Já se vždy snažím o kontakt s fans, nebo čekaji dlouhe hodiny , nekdy v chladu, na nás před hotelem...
V izbě TOM : To je vždy tak, tí lide, co nejvíc dělaj,musí všechny prachy dávat na tehle malé izby, minule sme tu měli větší izbu.. Přište to tak nebude...
BILL: A tahle koupelna, to je teda pecka, takovahle malá vana, vždyt se tu nedá ani ležet. Hele,hotovej Tokyo hotel//jen pro malé lidi.
No a tohle je má postel , jen pro mne , potřebuji velkou postel sám, vždyť tak těžko pracuji.
Ráno - Billa videt v koupelne, jak si suší vlasy...
BENNY /ochranka/ bali kufre : A tohle je tež můj ukol, každej den zbalit 26 kufru 4 x tam a zpět na hotel a z hotelu naspět.
BILL uštipačně : Naozaj, neuveřitelne těžkej úkol ...
TOM: Ráno vstanem, je to věčšinou medzi 9 a 11 hodinou, podle toho jak je to daleko do následujíciho města. Někdy si pospíme ješťe v Tour-buse. Příjdeme kolem 15-15.30 hodine. Kolem 16 hod. máme zkoušku zvuku a pak se jdeme najíst, máme připravené občerstvení.
Dáme ješte ňekolik interview a pak street- meet s fandama, kteží vyhrali ( backstage)
GEORG: Brrr, tu je ale zima.
TOM: Naši fans jsou fakt špeciální. Musím říct, že je jedno, kde jsme, zda je to konzert, galavečer, nebo nějaká malomeštácká záležitost, vždy jsou tam a dávají to hlasite najevo.
K nám do zákulisí se dostanou ,jen když vyhrají soutež a tých je celkem u nás dost.
GEORG: Hodinu před šou se potkáme všichni čtyři, skoušíme a domlouváme si
s Tomem pózy - hraní...
Máme jedno zlaté pravidlo: Půlhodiny před šou musí být všichni na míste v backstage, protože jinak nám to přinese neštěstí.
TOM a GEORG a ich kytary:
GEORG: Hrám na dvě basové kytary. Jsou to nejlepší značky.
TOM: Pyšne ukazuje svou kytaru. Je to Gibson.
( Tom používá asi 14 kytár a mění si ich podle typu skladby )
Pani prináši palačinky. Tom a Bill ich zbožňujou, miznú s táckou prič, Gusto a Georg se nestíhaj ani vzpamatovat.
GUSTAV: Teď je to pro nás omnoho pohodlnejší. Vše za nás dělá někdo jinej. Postaví nám celou scénu, dovezou nástroje. Kdysi to dělali naši rodiče a museli nám to všechno dovízt, jen Bill nosil mikrák v tašce :)
BILL na skoušce vtipkuje: Nemám žádnej "kick- zum Glück" ( na štěstí )
BILL po konzerte: Je to nejprve obrovská radost publika a já . Jsme spolu a jde to neuveřitelne rychle. Je to komickej pocit. Nevím to popsat. Neopísatelné štestí a je to to nejhezčí pro mne , co človek může mít a prožít.
TOM: Teda pohybovat se po ulicích jen tak, to je pro nás omnoho težší, než pro normální lidi. Musíme se různe maskovat, dát si brýle, kapucu, ale beztak nám to nepomůže. Hahaha...
Na druhý den TH odletávaji do Berlina. Kluci jsou nominovani na 4 Echa.
Nakonec v silné konkurenci / Madonna, U2 , Robie Williams a pod./ získají cenu National Newcomer 2005 a jsou štastní.
V letadle: Cesta do Berlína na odovzdavaní cen Echo 2005
TOM: Já se bojím létaní. Nenávidím ho a když je zlé počasí ,jsem úplne vedle. Chytám paniku.
BILL: No a oni si včera ješte oslavovali, aha Georg dospává :o).
Ale já jsem musel jít spát, protože chtěj mít ze mně výbornýho spěváka,který i dobře vypadá :o)
V Tour - buse: Cesta na ECHO.
BILL: Škoda, bude tam asi víc novinarů a ne tolik fans, doopravdu škoda.
GEORG / v aute/To bude napínavý .TOM: No jo ," pěkne"!
GEORG: Ale ja myslím to potom , to bude pěkné, miluji to.
Po ECHU:
BILL: To bylo neuvěřitelný, všůde byli jen fanoušci TH. Bylo jich tam mnoho, plakáty a samý tokiáci...
GEORG: Vpadli jsme rovno do asi meter hlbokýho zástupu fans, který se táhnul až po červenej koberec. Nemohli jsme se hnout. Obejít je, to ne. Byli tu už od rána, jen kvůli nám, v tý zimě.
GUSTAV: O cene Newcomer 2005 Echo
Je to krásnej pocit, když víte, že to děláte pro lidi, že za našim úspěchem stojí tolik našich fans. Krásné!
GEORG: O neuvěřitelném úspěchu skupiny
Je to jako raketa, která letí stále víš a stále dál a má dostatek paliva. Je to úžasný, uvidíme. Ovšem, byl bych rád, kdyby sme navždy zůstali spolu a dělali hudbu.
BILL: A teraz všichni ješte naposled- spolu dnes večer: Ich muss durch den Monsun...
Po konzerte:
BILL: To byl můj sen už od dětství. Už jako malý jsem chtěl vystupovat před mnoha lidmi a zpívat a když budu moct zpívat dál a vydělávat si tím peníze a nedělat nic jiné jen muziku, tak se mi splní můj velký sen.
GEORG: Na tomto míste chci poděkovat našim úžasným fans, kterí nám každý den na koncertech dávají tolik energie. Ste jednoducho tí nejlepší.
BENNY/ šofer a ochranka/ : "Hala je vyprodána - 12 000 lidi! "
TOM: 12 000!? BILL: 12 000! áááááááááá /známy obrázek Billa s otvorenou pusou/
BILL před show: Musím říct, že sme před koncertem, hodně nervozni. Boleni žaludků, totálne rozrušení, je to horší a horší....
TOM : Ja začínam solo první , třesou se mi nohy , všichni ti lidé hledí na mne, tisíce . Bojím se, zda mi funguje kytara. Je to šílené do te doby, kdy začnu hrát . První ton ,všechno se prolomí a už to jde samo....
BILL : Husí kůži mívam často . Kluci začnou hrát , ja nastupuji později. A tak slyším ten křik, první tony . Je to neuvěřitelní.........a všechny tí světla...
GEORG : Když stojím na podiu , je to neopisatelný , dostávam se do jiního světa. Koncentruji se, vidím ještě pár plakátů a potom jednoducho hraju, nic nevnímam, stoupa adrenalin a zaplavuji mně obrovské pocity štěstí. Je to prostě užasný...
GUSTAV : Když sem na podiu,tak ja nevim, jsem předse jen člověk, je tu hala, kde čeka nejmín 5000 lidi a oslavují jen tebe, o tomhle jsem si nedovolil ani snít, upřimne....
Cesta do hotela po koncerte:
TOM : Jak daleko je do hotele , BENNY : - asi trištrte hodiny
TOM: To je ale dlouho.
Pred hotelem stoji holky - autogramiada
BILL: Kontakt s fans je někdy přirodzene těžký, ale věnujeme im hodně času, to musím říct.
Je to naroční a naši fans taky jsou nároční, neustále se chtějí fotit a podpisovat a vykladaj na to velkou námahu....
GUSTAV : Já se vždy snažím o kontakt s fans, nebo čekaji dlouhe hodiny , nekdy v chladu, na nás před hotelem...
V izbě TOM : To je vždy tak, tí lide, co nejvíc dělaj,musí všechny prachy dávat na tehle malé izby, minule sme tu měli větší izbu.. Přište to tak nebude...
BILL: A tahle koupelna, to je teda pecka, takovahle malá vana, vždyt se tu nedá ani ležet. Hele,hotovej Tokyo hotel//jen pro malé lidi.
No a tohle je má postel , jen pro mne , potřebuji velkou postel sám, vždyť tak těžko pracuji.
Ráno - Billa videt v koupelne, jak si suší vlasy...
BENNY /ochranka/ bali kufre : A tohle je tež můj ukol, každej den zbalit 26 kufru 4 x tam a zpět na hotel a z hotelu naspět.
BILL uštipačně : Naozaj, neuveřitelne těžkej úkol ...
TOM: Ráno vstanem, je to věčšinou medzi 9 a 11 hodinou, podle toho jak je to daleko do následujíciho města. Někdy si pospíme ješťe v Tour-buse. Příjdeme kolem 15-15.30 hodine. Kolem 16 hod. máme zkoušku zvuku a pak se jdeme najíst, máme připravené občerstvení.
Dáme ješte ňekolik interview a pak street- meet s fandama, kteží vyhrali ( backstage)
GEORG: Brrr, tu je ale zima.
TOM: Naši fans jsou fakt špeciální. Musím říct, že je jedno, kde jsme, zda je to konzert, galavečer, nebo nějaká malomeštácká záležitost, vždy jsou tam a dávají to hlasite najevo.
K nám do zákulisí se dostanou ,jen když vyhrají soutež a tých je celkem u nás dost.
GEORG: Hodinu před šou se potkáme všichni čtyři, skoušíme a domlouváme si
s Tomem pózy - hraní...
Máme jedno zlaté pravidlo: Půlhodiny před šou musí být všichni na míste v backstage, protože jinak nám to přinese neštěstí.
TOM a GEORG a ich kytary:
GEORG: Hrám na dvě basové kytary. Jsou to nejlepší značky.
TOM: Pyšne ukazuje svou kytaru. Je to Gibson.
( Tom používá asi 14 kytár a mění si ich podle typu skladby )
Pani prináši palačinky. Tom a Bill ich zbožňujou, miznú s táckou prič, Gusto a Georg se nestíhaj ani vzpamatovat.
GUSTAV: Teď je to pro nás omnoho pohodlnejší. Vše za nás dělá někdo jinej. Postaví nám celou scénu, dovezou nástroje. Kdysi to dělali naši rodiče a museli nám to všechno dovízt, jen Bill nosil mikrák v tašce :)
BILL na skoušce vtipkuje: Nemám žádnej "kick- zum Glück" ( na štěstí )
BILL po konzerte: Je to nejprve obrovská radost publika a já . Jsme spolu a jde to neuveřitelne rychle. Je to komickej pocit. Nevím to popsat. Neopísatelné štestí a je to to nejhezčí pro mne , co človek může mít a prožít.
TOM: Teda pohybovat se po ulicích jen tak, to je pro nás omnoho težší, než pro normální lidi. Musíme se různe maskovat, dát si brýle, kapucu, ale beztak nám to nepomůže. Hahaha...
Na druhý den TH odletávaji do Berlina. Kluci jsou nominovani na 4 Echa.
Nakonec v silné konkurenci / Madonna, U2 , Robie Williams a pod./ získají cenu National Newcomer 2005 a jsou štastní.
V letadle: Cesta do Berlína na odovzdavaní cen Echo 2005
TOM: Já se bojím létaní. Nenávidím ho a když je zlé počasí ,jsem úplne vedle. Chytám paniku.
BILL: No a oni si včera ješte oslavovali, aha Georg dospává :o).
Ale já jsem musel jít spát, protože chtěj mít ze mně výbornýho spěváka,který i dobře vypadá :o)
V Tour - buse: Cesta na ECHO.
BILL: Škoda, bude tam asi víc novinarů a ne tolik fans, doopravdu škoda.
GEORG / v aute/To bude napínavý .TOM: No jo ," pěkne"!
GEORG: Ale ja myslím to potom , to bude pěkné, miluji to.
Po ECHU:
BILL: To bylo neuvěřitelný, všůde byli jen fanoušci TH. Bylo jich tam mnoho, plakáty a samý tokiáci...
GEORG: Vpadli jsme rovno do asi meter hlbokýho zástupu fans, který se táhnul až po červenej koberec. Nemohli jsme se hnout. Obejít je, to ne. Byli tu už od rána, jen kvůli nám, v tý zimě.
GUSTAV: O cene Newcomer 2005 Echo
Je to krásnej pocit, když víte, že to děláte pro lidi, že za našim úspěchem stojí tolik našich fans. Krásné!
GEORG: O neuvěřitelném úspěchu skupiny
Je to jako raketa, která letí stále víš a stále dál a má dostatek paliva. Je to úžasný, uvidíme. Ovšem, byl bych rád, kdyby sme navždy zůstali spolu a dělali hudbu.
BILL: A teraz všichni ješte naposled- spolu dnes večer: Ich muss durch den Monsun...
Po konzerte:
BILL: To byl můj sen už od dětství. Už jako malý jsem chtěl vystupovat před mnoha lidmi a zpívat a když budu moct zpívat dál a vydělávat si tím peníze a nedělat nic jiné jen muziku, tak se mi splní můj velký sen.
GEORG: Na tomto míste chci poděkovat našim úžasným fans, kterí nám každý den na koncertech dávají tolik energie. Ste jednoducho tí nejlepší.

zdroj: thth.blog.cz